V roce 2023 poprvé reprezentovala Marie Žílová na Letních světových univerzitních hrách v Chengdu, tehdy pod vedením trenéra DSK Dana Kurucze. I letos se byla schopná probojovat až do finální dvanáctky, a společně se svými spoluhráčkami Andreou Ondrouškovou a Sárou Liškovou tak dostala možnost hájit české barvy v zápasech proti univerzitním celkům z celého světa. Po výhře s Finskem v zápase o umístění nakonec s týmem obsadila sedmé místo, shodně jako před dvěma lety.
Jak bys popsala celkovou atmosféru her a turnaje? Jak bys to srovnala s Univerziádou v Číně?
„Atmosféra byla skvělá, tyhle velké akce jsou vždy silný zážitek. S Čínou se to těžko srovnává, tam organizátoři ze všeho udělali naprostou show a i místní z nás byli odvaření. Pamatuji si, že tam na každý zápas byla plná hala, což se v Německu úplně nevyvedlo. Haly, kde se hrála jednotlivá utkání byly od sebe dost daleko, takže transport a logistika byla náročnější. Každopádně jsme měli super fanoušky, chodili nám fandit kluci (univerziádní tým mužů) a tak, takže jsme si s tím bohatě vystačili.”
Jak bys zhodnotila své výkony během turnaje? Je se 7. místem spokojenost, nebo byl cíl jinde?
„Tím, že byl každý zápas jiný, se mi můj výkon nehodnotí snadno. Měli jsme zápasy, které jsme vyhráli o parník, ale i zápas, který jsme prohráli po druhém prodloužení. Vím, že mám na čem pracovat do budoucna, hlavně na tom, aby byl můj výkon konstantní. Musím být stabilní v rozhodnutích, ve kterých na mě tým jako na rozehrávačku spoléhá.
Se sedmým místem určitě spokojení nejsme, mířili jsme daleko výš. Bohužel nám nevyšel zápas s Polskem a hned druhý den nás utavilo Japonsko. Těžko se z toho pak zvedá, hlavně psychicky. Naštěstí jsme se byly schopné semknout a v posledním zápase oplatit Finkám tu porážku ze skupiny.”
Který zápas byl pro tebe nejnáročnější a proč?
„Rozhodně ten s Japonskem. Jak jsem říkala, po porážce ve čtvrtfinále člověk bojuje nejen proti soupeři, ale i trochu proti vlastní hlavě. Japonky jsou navíc velmi rychlé a dravé, s dobrou střelbou za tři body, a proti takovému soupeři se hraje vždycky špatně. Zvlášť když máte nastavených dalších 10 minut po skončení základní hrací doby.”
V týmu jsi měla také svoji starší sestru Elišku - je velký rozdíl ji mít jako spoluhráčku?
„Se ségrou máme za sebou několik odehraných sezón tady v Česku, takže zas tak odlišné mi to nepřišlo. Vidím ji jako velký vzor a inspiraci - hlavně její přístup a to, jak je schopná vést tým.”
Měla jsi během turnaje čas poznat i něco z Německa nebo ostatních sportů?
„Ačkoliv tam byla hromada sportů, nejvíc času jsme stejně strávili basketbalem, protože jsme chodili fandit klukům. Z těch ostatních sportů mi přišel dost zajímavý šerm, a taky taekwondo, ve kterém se jedna česká sveřenkyně probojovala až do finále, tak jsme se šli podívat.”
Co ti zůstane v paměti jako nejsilnější zážitek?
„Pro mě bylo určitě nejsilnější cítit tu energii a chemii, kterou jsme si v rámci týmu byly schopné vytvořit. Konkrétní moment je určitě ten poslední zápas, kdy jsme v poločase odcházeli do šatny za stavu -16 a nakonec ho vyhráli o deset. Za svoji kariéru jsem asi nezažila partu holek s tak velkým srdcem a ochotou rvát se jedna pro druhou. Jsem ráda, že i přes to čtvrtfinálové zklamání jsme mohli turnaj uzavřít vítězně.”
Foto: Archiv FISU Rhine-Ruhr 2025